Intuice, tělo jako zrcadlo naší duše, osobní síla

Intuice je soukromou záležitostí, v dnešní počítačové době se bohužel, považuje za "slabost". 

Ženy ji smějí mít o trochu více než muži. 

Jednotlivci přicházejí postupně o svou podstatu, své osobní "já". 

Často se chovají tak jak je od nich požadováno i když srdce napovídá zcela jiné chování. Postupně si přestávají vážit sami sebe. Ztrácí pevnou půdu pod nohama, buď se stávají roboty v rukou někoho jiného, nebo se rozhodnout pro svou vlastní cestu i když je častokrát trnitější. 

U "oveček" dříve nebo později nastupuje prázdnota, zoufalství, beznaděj, nemoci, ztráta chuti do života…

Tělo každého člověka, tedy i Vaše je pouze zrcadlem Vaší duše!!! 

Všechno co s ním děláte a jak ho používáte je odrazem Vašeho myšlení.

Každý člověk má v sobě svou osobní sílu, kterou někteří neumí konkrétně nazvat. 

Většina lidí si tuto sílu, tudíž jej nevyužívá. 

Často si lidé spojení s "něčím pro ně neuchopitelným" začnou uvědomovat, až když se v jejich životě stanou nějaké velké nepříjemné situace, prosí "někoho nebo něco" o pomoc a ani si neuvědomují koho. Mnozí si ale ani nechtějí připustit, že veškeré situace ve svém životě mohou sami ovlivnit jen najít odvahu a chtít.

Děti, bohužel, pod vlivem okolí mají již v 8 letech zažitý biochemický, mechanický obraz člověka, který jim vštěpujeme postupně proti jejich vůli a bereme jim násilně jednu z nejdůležitějších schopností kterou si přinesli do života, přirozenou intuici.

U dospělých platí pravidlo, že lidé mají strach z neznámého a neprozkoumaného, vše neznámé radikálně odmítají. Je to často nutné, ale v mnoha případech velká škoda.

ČLOVĚK, ZVÍŘATA, ROSTLINY

Lidé se mylně domnívají, že jsou něco víc než zvířata a tak se i chovají. 

Dalo by se ale tvrdit, že naopak lidem chybí to, čím mnohá zvířata oplývají, intuice, předtucha aj. 

Jen někteří lidé mají cit jako zvířata. Lidé jsou přesvědčení, že mají pouze oni pocity a že všichni ostatní živočichové nemají žádné nebo jen minimální. 

Proč vlastně? Co nás opravňuje k tomu, upírat ostatním jejich city a jejich duši? 

Stále zjišťujeme, že existuje bezpočet bytostí se schopnostmi, nad kterými nám dochází řeč. Každý kdo žije v blízkosti zvířete (pes, kočka, kůň, papoušek aj.) se určitě setkal s reakcí tohoto zvířete, ze které byl šokován a o které se častokrát domnívá, že to byla pouze a jen náhoda. Ve zvířecím světě existuje mnoho neprobádaného a nevysvětleného.

Dva příklady za všechny: 

Jak mohou tažní ptáci spát a zároveň uletět tisíce km na jeden zátah??? Jak je možné, že naprostá většina zvířat, která byla na svobodě v době tsunami v Indickém oceánu v roce 2005, se před tsunami zachránila??? Je proto více jak směšné, když se označujeme za "Pány tvorstva".

Člověk a všechna větší zvířata mají mozek složený ze dvou polokoulí. Jedna polovina mozku slouží rozumu, druhá intuici.

S postojem tolerance a empatie k druhým bytostem můžeme přistupovat i ke zvířatům a zažít úžasnou komunikaci s nimi. 

Pamatujme si, zvíře při setkání okamžitě vycítí mé pocity a mou podstatu. Nejprve vidím, kým pro zvíře jsem, zrcadlím se v jeho chování. Zvířeti stejně jako člověku není třeba vypodobňovat paobraz mě samého, který existuje v jeho hlavě, a zda je pravdivý nebo ne. Je vždy pravdivý, protože je to obraz toho, jak se mu jevím, a tím začne naše komunikace. Projevím-li trochu taktu a trpělivosti, můžu něco takového zažít i s velice plachými zvířaty. Někteří lidé mají stejné empatické vztahy i k rostlinám.

Dnes žijeme na úkor jiných tvorů, z nichž přinejmenším jeden nebo několik druhů denně vyhyne. Kvalitu života na této planetě tvoří všichni tvorové dohromady, na to je třeba nezapomenout.

Ať tomu věříte, nebo ne, pravdou je, že rostliny i živočichové jsou stejné bytosti jako ty a já, nic více, nic méně.

Současné materialistické vědomí z lidí dělá bezcitné stroje - blokuje citlivost. Lidský vzdělávací systém intuitivní schopnosti bohužel nevyžaduje ani nepodporuje. Vzdělání od mateřské školy až po universitu usiluje o to, udělat z člověka řádnou předvídatelnou, rozumnou a racionální bytost.

Do úmoru současná populace pracuje na své formě, na hmotě. Žijeme ve velmi materialistické době. Platí pouze to, co vidíme, co můžeme zvážit, změřit a spočítat, tedy forma neboli mechanický, biologický jev. Vše ostatní je odmítáno jako spekulace. Je to však mnohem složitější. 

I láska existuje a není hmatatelná, může Vám ublížit, ale i posílit….

k naší skutečnosti zcela jednoznačně patří i naše nemoci a naše zdraví, vytváříme si svým mozkem i svoje nemoci a svoje zdraví. Tuto šokující představu nám vštěpuje neurobiologie. Člověka by mohlo napadnout, že si svoje nemoci sám zavinil. Tato představa ale není pěkná ani pravdivá, a už vůbec ne prospěšná. U nemoci totiž nikdy nejde o vinu, nýbrž vždy pouze o vývoj.

POCITY

Pocity jako konkurence, žárlivost, závist, strach a nenávist řídí materiální biologický vývoj, stejně jako pocity bezpečí, solidarity, důvěry a lásky.

Pochopení toho co vidím, slyším, čichám a tak dále, si vytvářím ve svém mozku. Všechno je otázkou výkladu, neexistuje objektivní vnímání.

Představa, že tato skutečnost vzniká teprve na základě vlastní interpretace a vlastních dogmat je v dnešní době těžké přijmout. Ve většině případů jde především o kolektivní dohodu, resp. o společenskou představu, co je považováno za nejvyšší pravdu a co nikoliv. Následně pak vědomí utváří charakter.

Pokuste se nad tímto tématem alespoň na chvíli zamyslet .-)